Nejdřív se totiž vyučil automechanikem, pak si střihnul dvě střední školy. Jednu strojní, druhou zemědělskou a vše zakončil architekturou. Čili od každého něco, protože v životě se hodí vše. A architektura byla od mládí jeho koníčkem. Po revoluci založil úspěšnou firmu, kterou však po nějaké době opustil, neboť mu došlo, že tudy jeho cesta nevede.
Vyprojektoval a postavil dům s velkým ateliérem, koupil keramické pece a začal si plnit své sny. Porcelán, keramika kombinovaná se sklem, kovem i dřevem, glazury, barvy – to byla ta pravá alchymie, která dávala jeho životu smysl. Aby toho nebylo málo, nepřestal malovat a pustil se do fotografie. Samozřejmě, že úspěšně. Jeho díla jsou zastoupena v galeriích a mnoha soukromých sbírkách.
O své tvorbě příliš nemluví, a když, tak velice stručně. „Myslím, že umění má člověka pohladit, udělat radost, dát sílu… Nemám rád vulgaritu, lacinost, destruktivní skepsi – je toho v dnešním životě i umění víc než dost,“ říká Miloš Šedivý. .
Za poměrně krátkou dobu ušel cestu, která mnohým trvá celý život. Přesto pořád hledá a zkouší nové technologie, netradiční postupy. Nemožné je pro něj výzva. V umění i v životě. Spolupracoval s několika malíři mezi nimiž byl i Vladimír Komárek, který po léta jezdil do jeho ateliéru, kde vznikla řada plastik, váz, svícnů, kachlů, talířů a dalších uměleckých děl s rukopisem obou autorů.
Kdo chce vědět a vidět více, ať zajede do Milošova ateliéru v Tlučni u Litoměřic nebo v pohodlí domova vzhlédne tyto webové stránky,
